Blog

Italské prázdniny I

18. 8. 2007 v 32:00 PM

Když jste tři holky a chcete k moři…
Když máte na pláž dvě celty maskovací a jednu deku květovanou…
Když máte jen pár euro a hodláte je utratit pouze za benzín a zmrzlinu…
.…nemůže to dopadnout jinak… (-:

« « Fotky a vstřebané dojmy nabízí k nahlédnutí Rulisa » »
« « Liščí komixová verze readmovie nyní ve vašem kině prohlížeči! » »

Moje verze začíná o pár řádků níž.

3

2

1

JEDÉM! (-:

Část první

ve které opustíme vlast, přejedeme Alpy, navštívíme Lago di Garda, opustíme jej a zase se pokorně vrátíme a ráno probereme do nového dne na louce pod olivami. Rulisa a Liška překonají rekordy ve výdrži bez spánku, Žirafka ve spaní v autě a autíčku začnou problémy s jižním podnebím.

Ležíme ve spacáku na louce s výhledem na vesnici a kolemjdoucí. Cesta naštěstí není frekventovaná, takže není důvod překotně vstávat. Kousek ode mně se převaluje Liška, ještě dál leží Rulisa. Nad hlavou křičí plačtivě nějaký dravec a já s jedním okem napůl otevřeným přemýšlím, jestli se překulím na bok, vytáhnu sešit a začnu psát. Nebudu vás dlouho napínat – ano, začla jsem (-:

Netuším, kolik může být hodin, ale slunce už je pěkně vysoko. Všechny časoměřiče zůstali v autě, které stojí na cestě kus od nás, a vstávat se nám opravdu ještě nechce. Je za námi dlouhý den s ještě delší cestou.

Na Rulisiných stránkách si můžete přečíst, jak celá ta naše cesta začala. Když se tři ženské během pár dní shodnou, že i přes nedostatek financí je nutné vyrazit na dovolenou k moři a to nejlépe okamžitě, shodnou se na tom, že lepší než balit šminky, bude vzít si s sebou stan, vařič a ešus, cesta za nízkonákladovým dobrodružstvím může začít. A taky začala.

Liška dorazila do Brna v úterý navečer. Zatímco ji plně zaměstnaly moje kočky (a ona je) (že prý kočka není užitečné zvíře – pche! (-;), já se honem honem snažím odseparovat věci, které si chci vzít od zbytku bytu. Moje chystání totiž zpozdilo tisíc a jeden důvodů, z nichž nejvtipnější je asi ten, že když jsem v pondělí večer chtěla dát prát oblečení, mezitím chystat a pak žehlit, tak vypadl proud. Po dvou hodinách naskočil, ale jen na pár minut, abychom mohli pozhasínat, najít kočky a jít zase potmě spát.

Když po desáté večerní vyrážíme za Rulisou, jsem už docela unavená, ale za volantem ještě zvládám. Liška jediná nemá řidičák, ale je skvělý navigátor. To budeme potřebovat, protože jsme se rozhodly vyhnout se dálnicím a poplatkům za ně. Když přijíždíme k Rulise, padám už únavou. Zato Rulisa, nadšená z auta (přece jen o něco lepší než rozpadající se Favorit) a natěšená na cestu, sedá za volant a nehodlá se ho dalších sedumnáct hodin pustit. Liška naviguje, já spím vzadu. Z polospánku vnímám, že cesta pokračuje úspěšně:
„Hele Brunn!“
„Zase to zasraný Brno. To jsem v tom Linci fakt blbě odbočily.“

Prvně se probírám ráno před Alpami. Krátká procházka do kukuřičného pole vyřeší problémy, které se za jízdy řešit nedají. Hned se mi spí líp. Další probrání nad Insbruckem. Pár foteček krásného výhledu, snaha udělat pořádek v autě:
" Věci, které nebudeme potřebovat dáme naspod do kufru. Třeba plán prahy."
„A co mapa Slovenska?“ Když nastoupíme do auta, ještě než zase upadnu do kómatu, vyznávám se spolucestujícím ze své lásky k sušeným polévkám všeho druhu. Je mi odpuštěno a zásoba mých polívek uvítána s nadšením. Za hranicemu do Itálie se opět probouzím a vaříme si čínskou polívku. Přemýšlím, že bych měla Rulise vzít volant, ale nějak mě to přemýšlení uspává.

Další probuzení na pumpě. Vaříme. Tentokrát ne polívku, ale motor. A taky jsme si všimly, že jsme pár kilometrů od jezera Lago di Garda. Konečně tedy střídám Rulisu a se zapnutým topením a otevřenými okýnky vyrážíme k jezeru. Přestoupáme hory a před námi se otevře pohled na nádherný severní konec jezera a melebná italská městečka. Přestávám litovat, že jsem většinu Rakouska a kus Itálie prospala. Tenhle pohled stačí. Kochám se a nestíhám brzdit. Gumy smrdí, ale jinak v pohodě. Kopec je tak prudký, že autu se ani nechtělo do smyku.

Po východní straně jezera projíždíme tunýlky a Rulisa se snaží v mezerách mezi nimi fotit výhledy na protější břeh a hory. Zastavujeme se v městečku Bogliaco. Na focení už je celkem tma. Na koukání, zmrzlinu, fíky ze stromku na nábřeží a máčení noh není pozdě nikdy. A tak si užíváme první opravdový večer dovolené.

Pak už je čas vymyslet, kde budeme spát. V mapě vypadají zajímavě sousední menší jezera Lago di Valvestino a Lago d'Idro. V reálu k nim stoupáme spoustou serpentýn a naděje na nalezení místa na spaní dál než metr od silnice je nulová. Leda že bysme bivakovaly zavěšené na skále. Na koupání a na focení by to tu bylo nádherné. Kdybysme tu byly ve dne.

Od jezera Valvestino přejíždíme k jezeru Idro. Krajina už tu vypadá k stanování přívětivěji, ale celé jezero obepíná letovisko a v místech kam nedosáhne už je každé placaté místečko obsazené takovými jako my, kteří le přijeli dřív. Vypadá to, že v těchto končinách by si každý rád ustlal bez placení. Dobře jsem se ale vyspala, takže mám dost energie na další cestu. Takže vaříme polívku u silnice a pak vyrážíme dál na jih. Rulisa usíná, Liška navigátorka se i po čtyřiceti hodinách bez spánku stále drží v bdělém stavu. Když se vrátíme zpět k Lago di Garda, přijde mi líto, že bysme je opustili bez toho, abychom si jeho jižní cíp prohlédli. Tak hledáme šikovnou odbočku s nacházíme. Spíme ve stanu kousek od silničky na které jsem nechaly auto.

Budí se Rulisa. „Holky, já jsem byla tak mrtvá, že kdybyste mi řekly, tady se polož před auto a spi, tak bych to udělala.“ Já s Liškou se smějeme: „My víme. Tys to totiž udělala!“

Už jsme vzhůru všechny tři, takže je na čase sbalit spacáky a přesunout se k autu. Čeká nás jezero a cesta k vytouženému moři.