Blog

PaCoRa

5.3.2007 v 2:45 PM

Dnes drobná kulturní aktualita. V pátek jsem totiž byla na koncertě, který byl rozhodně velmi zajímavý. Už tím, jak se postupně měnilo moje očekávání. Začalo to pozváním kamaráda, jehož bratr hraje na housle. Prý bude mít koncert v Besedním domě v Brně a prý tam máme jít. Aha, zřejmě nějaká vážná hudba, řekla jsem si, a protože rodiny kamarádů je dobré podporovat, pověřila jsem manžela aby opatřil lístky. Pak jsem se dozvěděla, že je to vlastně jen trio – housle, cimbál a kontrabas. Aha, takže nějaký folklór, řekla jsem si a pro jistotu jsem se ještě poohlédla po jejich stránkách. www.pacoratrio.sk není zrovna dvakrát aktualizovaná stránka, ale něco se tam najít dá. Třeba mp3ky ke stažení. Poslechla jsem si první a překvapilo mě, co jsem uslyšela. Jazz! Aha, tak tohle bude rozhodně zajímavé, řekla jsem si a vyrazila na koncert. V sále mě překvapilo, že na pódiu bylo asi třicet židlí, což je pro trio celkem dost. Jak se ale brzy ukázalo, PaCoRa tentokrát nehraje sama, ale se smyčcovým symfonickým orchestrem.

Zážitek to byl úžasný. Jen netuším, jak vám ho přiblížit. Můžete si zkusit poslechnout nějakou skladbu, kterou mají na stránkách. Nebo se aspoň podívat na následující obrázek:

…a teď si k tomu zkuste přimyslet symfonický orchestr. ((-:

Sedíte v sále (regulérním koncertním sále, ne v nějakém klubu), oblečeni ve společeských šatech, známé v okolních řadách zdravíte decentním úsměvem a lahkým úklonem hlavy. Pak posloucháte. Je to jazz. I přesto, že zvuk dotváří dalších 30 smyčců, které celé té hudbě dodávají neuvěřitelný objem a něco jako další prostor. Decentně (jste přece ve filharmonii) se hýbete do rytmu hudby, podupáváte si nohou. Občas zachytíte originálně zapracovaný motiv z lidové písně. To vykouzlí úsměv na tváři. Není to jen poslech, je to i podívaná: houslista, basista i cimbálista hrají s takovým nasazením, že je to až roztomilé. I profesionálně chladné tváře filharmoniků roztávají do úsměvů. Nebo můžete zkusit zavřít oči. Se zavřenýma očima vás zase strhne zvuk orchestru. Možná by tohle mohla být zajímavá filmová hudba. Na konci všichni odcházají s úsměvem na tváři. Příjemný pocit, že když se vážná hudba nebere až tak vážně, je to velmi osvěžující.

Víte, já se vůbec v hudbě nevyznám. Nemám toho moc naposlouchané, hudba pro mě není nutnost. Ale moc ráda si občas dopřeju nějaký nezvyklý hudební zážitek. A tenhle by myslím zklamal málokoho. Takže jsem vám aspoň trochu chtěla popsat, co to bylo zač. Snad se mi to povedlo Abyste třeba když někde uvidíte, že hraje trio PaCoRa, také šli poslechnout, co je to zač. A kdybyte viděli, že někde zase hrají s orchestrem, tak to fakt neváhejte. Fakt to stojí za to!