Blog

Takže byla svatba…

25. 9. 2005

…a žili šťastně až do smrti … nebo tak něco.

Svatba byla super, po ní následovala svatební cesta na Slovensko a pak zase návrat do reality. Ze svatby a ze svatební cesty jsem vyrobila malou fotoreportáž. Za úžasné fotky děkuji Maniaxovi. Ty horší jsou z naší vlastní produkce. Všechny fotky ze svatby můžete najít na Georgikových stránkách.

Když jsme se vrátili ze svatební cesty, čekalo nás doma bohužel smutné překvapení. Náš kocourek Bucík hned v úterý jak jsme odjeli utekl a už se nevrátil. Vzhledem k tomu, že se nepřišel ani podívat k sousedům na grilování, přejmenovali jsme ho na „Mišú“ a rozloučili se s tím, že se s ním ještě potkáme. (Kdo zná Mišúa pochopí, kdo nezná, nechť se tím netrápí).

Po kočičce se nám ale stýskalo. Tak jsme se rozhodli (já jsem Juraje ukecala a on se vůbec nebránil), že si opatříme novou kočičku. Připrohlížení možností na Internetu, jsme se za milovala do největšího kočičího plemene – mainské mývalý kočky, konkrétně do kocourka Damiana z chovné stanice Sante D'Orsy. A tak jsme se rozhodli pro značkového kocourka z Rokycan (já jsem Juraje ukecala a on se vůbec nebránil) a domluvili se s paní, která koťátko prodává, že si ho převezmeme v sobotu na kočičí výstavě v Jindřichově Hradci. A teď e těšíme a těšíme a těšíme (hlavně já) a jsme zvědavý jaký kocourek bude (hlavně Juraj).