Blog

Radost a další veletržní den a ještě něco

20. 3. 2005

Tak prvně ta radost: tu mi udělal včera v noci (dnes ráno) ještě jeden kouk na internet. Vyhrála jsem v soutěži obrázků na téma ‚Rose Lady‘ cenu za nejlepší šaty.

Celý obrázek i jeho druhou variantu a trochu víc povídání o malování najdete na těchto stránkách pod odkazem výtvorymalůfky

  • * * * * * * * * * * * * * * *

Jinak jsem dnes znovu vyrazila na veletrh bydlení. Tentokrát ozbrojená rodiči a babičkou a taky nějakými financemi. Prvně jsem dovlekla naše ke stánku s těma úžasnejma židličkama. Ani se moc nebránili, protože v tom viděli zřejmě jediné vysvobození z toho, aby o těch úžasných židlích museli stále poslouchat. Dopadlo to dobře. Taky se jim líbili moc i židle i stůl. Cena se sice o něco zvýšila, protože jsme chtěli lepší stůl než akciový, ale stále zůstala přijatelná a pro rodiče byla navíc i o něco věrohodnější. Takže babička už nám koupila svatební dar. A moc se na něj těším (-:. Moc, moc.

Pak jsme ještě trochu Bytex poběhali a neuvěřitelně rychle jsme našli potah, co by se nám hodil na křesla i potenciální novou záclonu. Potom jsem se už jen s maminkou vydala na svatební veletrh.

Svatební veletrh byl v nedalekém hotelu Voroněž a byl to takový malý útulný veletrh v jednom sále. Ukazovali tu vše od svatebního cukroví, přes oznámení, šaty, prstýnky až po květiny. Prostě vše co ke svatbě patří. Bohužel jsme přišli dost pozdě a zrovna končila módní přehlídka předváděním spodního prádla, takže jsme viděli jen dva holé zadečky. Tak jsme se vrhli ke stánkům a všechno prozkoumali. Po dost dlouhém stání na nalíčení jsem se rozhodla, že to nepotřebuju a radši jsem si nechala namalovat nehtíky. Moc pěkně. Pak jsme se podívali jak jedné slečně dělají učes a pak jsme už zbytek návštěvy ztrávili u svatebních šatů a pět jsem si vyzkoušela. Dvoje mi dokonce skutečně slušeli. Pak ale přišli na to, že to u nás s tím půjčováním nebude až tak žhavé a tak jsme šli zas o stánek dál. Prohlídli jsme si prstýny, vyplnili anketní lístek do tomboly ve které jsme stejně nic nevyhráli a šli jsme domů.

Než jsme přišli domů, tak jsme se ještě stavili v kostele na mši. Měla jsem ji trochu zpestřenou netradičním zážitkem: vzadu v kostele, kde jsem stála, se poblinkala nějaká holčička. Maminka ji honem odvedla a teď jsme tam stáli nad louží zvratků a přemýšleli co dál. Já se trochu na faře vyznám a tak mě napadlo, že asi nebude úplně dobré čekat na konec mše a došla jsem do sklepa pro kýbl s vodou a hadru. Lidi se na mě teda dívali trochu divně, když jsem tam procházela v prostředku mše s kyblíkem. Byl to zajímavý pocit do svých čerstvě nalakovaných a ozdobených nechtíků vzít hadr a šudlat s ním blinkance. Zajímavé ale bylo, že jsem se v té chvíli cítila víc jako žena než nazdobená ve svatebních šatech. Nemyslím tím, že ženské patři do ruky jen hadra, ale spíš, že jsem měla velmi dobrý pocit, že jsem stihla v pravou chvíli udělat správnou věc. Když jsem úklid dokončovala, přiběhla maminka toho děvčátka, která běžela pro hadry domů. Moc mi poděkovala a aspoň otřela na sucho to, co jsem už utřela. Pak jsem se s kýblem a hadrem vrátila do sklepa a nekonečnou dobu (druhou půlku mše) jsem se snažila hadr vyprat ve ledové vodě, která tam tekla, aby byl čistý. … I tak se dá slavit neděle.