Blog

Bytex s Jarkou, Marcelem a extra dávkou štěstí

19. 3. 2005

Dnes odpoledne jsme s Jarkou a Marcelem vyrazili na veletrh bydlení. Kromě několika vtipných zážitků, které jsou mě a Jarce vlastní a o kterých se zmíním později, jsem se vydala hlavně pátrat po potazích na naše stará křesla a taky jsem se domů vrátila úspěšně s kupičkou vizitek.

Nejhezčí věc, kterou jsme viděli a do které jsem se taky hned zamilovala byly kovové židle od firmy Alex. Dostala jsem i prospekt, ze kterého jsem se doma pokusila židle nafotit, ale bylo to spíš cvičení ze zpracování obrazu a nejlepší, co z toho vylezlo bylo tohle. Měli jednak úžasné kovové židle s látkovým čalouněním, jednak s ratanovým a nejvíc se nám líbila jedna za 3000, která se mi z katalogu už fakt nepovedla ofotit, tak jsem ji aspoň zkusila namalovat. Všechny židle byli fakt dost drahé, ale dá se říct, že stáli za to. ALE: ten stůl s šesti židlema, který mám na rádobyfotce z katalogu měli v akci celé za 7500!!!! Takže od té doby, co jsme se vrátili z výstaviště o ničem jiném nepřemýšlím. Vypadá to, že nám zítra babička půjde na Bytex koupit svatební dar (-;

  • * * * * * * * * * * * * * * *

No a Jarce jsem slíbila, že si napíšu na internet o tom, jak mě s Marcelem strašně vypekli, takže dnešním zápisům není ještě konec. Ale pěkně popořádku:

Když jsme došli na výstaviště, tak to prvně vypadalo, že to bude pěkná nuda, ale to bych nebyla já a Jarka, aby se to nakonec nezměnilo. Všichni se k nám chovali dost odměřeně a ledy prolomil až pán u výše uvedených krásných židlí. Ten s námi trochu zažertoval a pak jsme přišli ke stánku kde prodávali slevněné časopisy o bydlení. Neodolala jsem a koupila jsem si tři, čímž se ze mě stal asi největší kupec toho dne. Ke každému časopisu si člověk mohl vybrat dáreček: náramek, přívěšek na krk, šáteček, cd s programem na návrh zahrady, vzorek prášku na praní nebo vzorek leštěnky. Já jsem si vybrala to cd, leštěnku a prášek a poznamenala jsem, že jsem praktická žena. Na to prodavačka řekla, že s tím se musí něco dělat a hodila mi do batohu ještě ten náramek. To mi ještě jarka a marcel nezáviděli. Za rohem jsme ale narazili na program na navrhování bytu. Trochu jsem se jím proklikala, zjistila, že je na houby a dostala demoverzi. Jen jsme strčila cdčko do batohu došli jsme k agentce s čističi všeho druhu. Tu už jsme předtím jednu potkali a vzbuzovala můj obzvláštní zájem, protože jsem měla špinavé boty a vůbec by mi nevadilo, kdyby mi je někdo reklamně vyčistil. Už u jarky doma jsem se ptala, jeslti nemají krém na boty a byla jsem z těch svých bot dost nervózní. První agentka si mě nevšímala, ale na tuhle druhou už jsem narazila ve své šťastné chvilce a tak se ke mě vrhla, vyčistila mi boty a jako bonus ještě brýle a prstýnek. Takhle nablískaná jsem se vrhla dál. Prošli jsme kuchyně, kde nás zaujali akorát televize zabudované v ledničce a reklamní bonbón, který jsem našla v jednom šuplíku. Pak jsem se dostali ke kuchyňské technice a tam to bylo to pravé mučení. Prvně tam nějaký pán krájel kvanta věcí na V-krouhači a jen jsme slintali, když je vyhazoval. Já jsem se strategicky přemístila k předváděčce mixérů, kde zrovna vyráběli frapé a jarka s marcelem zcela nestrategicky k vdolečkům, které nebyli na rozdávání. Já jsem dostala frapé, jarka a marcel nic. Pak už jsme na výstavišti zažili jen jednu srandu v další expozici kuchyní: Jarka se podívala na pána za pultem, kterému z toho vypadl váleček z ruky. Rychle jsem přiskočila, podala mu ho a dostala mňam koláč. Takže to by bylo asi tak všechno, co jsem si z výstaviště odnesla.

A teď to jak mě jarka a marcel vypekli: když jsme šli z výstaviště, marcel se podíval na mobil a oznámil nám, že za půl hodiny musí být na české, protože má rande. Snažila jsem se z něho celou cestu vytáhnout s kým kam jde, ale nic. A to jsem se snažila fakt fest. Jarka tvrdila, že to taky neví a že ji to ani nezajímá. Jen se ho zeptala v kolik bude doma. Tak jsem tahala a tahala a nic jsem navytáhla. Když jsme přicházeli na Českou, jarka se obrátila na potpatku a řekla, že jde domů, že už tam marcel dojde sám a já se můžu podívat s kým má rande. No a najednou byla pryč. Já jsem z toho byla úplně zmatená a říkala jsem si, že bych radši šla s jarkou domů, než se dívat s kým má marcel rande, ale i tak jsem s ním zmateně stála na čáře a čekala. V duchu jsem typovala na koho může čekat. Prošlo několik holek, ale žádná to zjevně nebyla. Pak se z pozarohu vynořila béžová bunda. Vidím, že se marcel usmívá – tak to bude určitě ona. To jsem teda zvědavá… …ale ne… To je přece JARKA. Tak takhle mě teda vypekli. A vůbec. A mimochodem – na harfu nehraju ((-:

  • * * * * * * * * * * * * * * *

Takže to byl dnešní den. Popsala jsem spoustu elektronů, ale asi to stejně nezní tak vtipně, jak jsem se ve skutečnosti měla. Škoda. Měla jsem se dnaska fakt fajn.