Bytex s Jarkou, Marcelem a extra dávkou štěstí
Dnes odpoledne jsme s Jarkou a Marcelem vyrazili na veletrh bydlení. Kromě několika vtipných zážitků, které jsou mě a Jarce vlastní a o kterých se zmíním později, jsem se vydala hlavně pátrat po potazích na naše stará křesla a taky jsem se domů vrátila úspěšně s kupičkou vizitek.
Nejhezčí věc, kterou jsme viděli a do které jsem se taky hned zamilovala
byly kovové židle od firmy Alex. 
Dostala jsem i prospekt, ze
kterého jsem se doma pokusila židle nafotit, ale bylo to spíš cvičení ze
zpracování obrazu a nejlepší, co z toho vylezlo bylo tohle. 
Měli jednak úžasné
kovové židle s látkovým čalouněním, jednak s ratanovým a nejvíc se
nám líbila jedna za 3000, která se mi z katalogu už fakt nepovedla ofotit,
tak jsem ji aspoň zkusila namalovat. Všechny židle byli fakt dost drahé, ale
dá se říct, že stáli za to. ALE: ten stůl s šesti židlema, který mám
na rádobyfotce z katalogu měli v akci celé za 7500!!!! Takže od té doby,
co jsme se vrátili z výstaviště o ničem jiném nepřemýšlím. Vypadá
to, že nám zítra babička půjde na Bytex koupit svatební dar (-;
- * * * * * * * * * * * * * * *
No a Jarce jsem slíbila, že si napíšu na internet o tom, jak mě s Marcelem strašně vypekli, takže dnešním zápisům není ještě konec. Ale pěkně popořádku:
Když jsme došli na výstaviště, tak to prvně vypadalo, že to bude pěkná nuda, ale to bych nebyla já a Jarka, aby se to nakonec nezměnilo. Všichni se k nám chovali dost odměřeně a ledy prolomil až pán u výše uvedených krásných židlí. Ten s námi trochu zažertoval a pak jsme přišli ke stánku kde prodávali slevněné časopisy o bydlení. Neodolala jsem a koupila jsem si tři, čímž se ze mě stal asi největší kupec toho dne. Ke každému časopisu si člověk mohl vybrat dáreček: náramek, přívěšek na krk, šáteček, cd s programem na návrh zahrady, vzorek prášku na praní nebo vzorek leštěnky. Já jsem si vybrala to cd, leštěnku a prášek a poznamenala jsem, že jsem praktická žena. Na to prodavačka řekla, že s tím se musí něco dělat a hodila mi do batohu ještě ten náramek. To mi ještě jarka a marcel nezáviděli. Za rohem jsme ale narazili na program na navrhování bytu. Trochu jsem se jím proklikala, zjistila, že je na houby a dostala demoverzi. Jen jsme strčila cdčko do batohu došli jsme k agentce s čističi všeho druhu. Tu už jsme předtím jednu potkali a vzbuzovala můj obzvláštní zájem, protože jsem měla špinavé boty a vůbec by mi nevadilo, kdyby mi je někdo reklamně vyčistil. Už u jarky doma jsem se ptala, jeslti nemají krém na boty a byla jsem z těch svých bot dost nervózní. První agentka si mě nevšímala, ale na tuhle druhou už jsem narazila ve své šťastné chvilce a tak se ke mě vrhla, vyčistila mi boty a jako bonus ještě brýle a prstýnek. Takhle nablískaná jsem se vrhla dál. Prošli jsme kuchyně, kde nás zaujali akorát televize zabudované v ledničce a reklamní bonbón, který jsem našla v jednom šuplíku. Pak jsem se dostali ke kuchyňské technice a tam to bylo to pravé mučení. Prvně tam nějaký pán krájel kvanta věcí na V-krouhači a jen jsme slintali, když je vyhazoval. Já jsem se strategicky přemístila k předváděčce mixérů, kde zrovna vyráběli frapé a jarka s marcelem zcela nestrategicky k vdolečkům, které nebyli na rozdávání. Já jsem dostala frapé, jarka a marcel nic. Pak už jsme na výstavišti zažili jen jednu srandu v další expozici kuchyní: Jarka se podívala na pána za pultem, kterému z toho vypadl váleček z ruky. Rychle jsem přiskočila, podala mu ho a dostala mňam koláč. Takže to by bylo asi tak všechno, co jsem si z výstaviště odnesla.
A teď to jak mě jarka a marcel vypekli: když jsme šli z výstaviště, marcel se podíval na mobil a oznámil nám, že za půl hodiny musí být na české, protože má rande. Snažila jsem se z něho celou cestu vytáhnout s kým kam jde, ale nic. A to jsem se snažila fakt fest. Jarka tvrdila, že to taky neví a že ji to ani nezajímá. Jen se ho zeptala v kolik bude doma. Tak jsem tahala a tahala a nic jsem navytáhla. Když jsme přicházeli na Českou, jarka se obrátila na potpatku a řekla, že jde domů, že už tam marcel dojde sám a já se můžu podívat s kým má rande. No a najednou byla pryč. Já jsem z toho byla úplně zmatená a říkala jsem si, že bych radši šla s jarkou domů, než se dívat s kým má marcel rande, ale i tak jsem s ním zmateně stála na čáře a čekala. V duchu jsem typovala na koho může čekat. Prošlo několik holek, ale žádná to zjevně nebyla. Pak se z pozarohu vynořila béžová bunda. Vidím, že se marcel usmívá – tak to bude určitě ona. To jsem teda zvědavá… …ale ne… To je přece JARKA. Tak takhle mě teda vypekli. A vůbec. A mimochodem – na harfu nehraju ((-:
- * * * * * * * * * * * * * * *
Takže to byl dnešní den. Popsala jsem spoustu elektronů, ale asi to stejně nezní tak vtipně, jak jsem se ve skutečnosti měla. Škoda. Měla jsem se dnaska fakt fajn.
Váš komentář: