Blog

Vyletik na Svojanov

30. 9. 2002

Pred dvema lety touhle dobou jsem byla na cundru na Vysocine a byl to jeden z nejkrasnejsich vyletu, ktere jsem zazila. Aby Georgik porad jen nemusel poslouchat moje chvaly na podzimni barvy lesu na Svojanove, naplanovali jsme si vylet.

Vstali jsme na muj vkus hodne rano a jeli vlakem do Rozhrani. Odtud jsme meli namireno mezi poli pres vesnicky, lesy a tak az na Svojanov. Hned prvni usek cesty nas vzal nejaky pan autem, coz nas hrozne potesilo. Je t fajn, kdyz nekdo misto aby uvazoval jaktoze se dva mlady lidi muzou flakat v pondeli dopoledne po lese, uvazuje spis o tom, jestli by nechteli svest.

Takhle jsem se zkratili nejnudnejsi cast cesty. Na dalsi ceste jsme trochu zakufrovali, ale zase se pak nasli. To bylo dobre, protoze Georgik z nejakeho zvlastniho duvodu nesnasi, kdyz se ztratime. Kdyz ztratim cestu, tak si vetsinou promyslim a prorozjimam, kde by tak mohla vest a vyrazim tim smerem. Georgikovi se to nelibi, protoze tento postup vede vetsinou po nekolika krocich do keru, trni a pod. Ale vetsinou mi to vychazi.

Po ceste na Svojanov jsme se jeste zastavili v jednom malinkem lomu. Pred tema dvema rokama tu rostli svestky, ale ted uz byly pryc. Skoda, hodne jsem se na ne tesila.

Na Svojanove bylo taky krasne, ale bohuzel jsme se tu setkali s nejakou skolou v prirode a male deti, kdyz je jich hodne pohromade, tak jsou nesnesitelne.

Ze Svojanova jsme chteli dojit na autobus do Trpina. Trpin neni nijak zajimavy, ale mivali jsme tady srub, na kterem jsem nekolikrat byla a tak jsem se chtela podivat jak vypada. To jsem nemela delat. Pohled na uplne zdevastovanou chajdu – vyvracene steny, kamna vyhozena pod cestou a vevnitr naskladana stara hnusna kresla – me rozesmutnel na zbytek dne.

Necekala jsem nic extra. Ten srub byl zvlastni tim, ze nebyl nici a pouzivali jsme ho nejen my, ale i mistni omladina ke sparkam. Stridave si ho jedna a druha skupina zamykali. Nakonec to ale vypada, ze ho znicil nekdo jiny. Mozna delnici, kteri vymenovali sloup vysokeho vedeni, pod kterym srub stoji a ktery narozil od srubu zaril novotou.

Je to opravdu skoda. Myslela jsem, ze bychom si tam jeste nekdy zajely s holkama ze skautu nebo s Georgikem. Mela jsem to mistecko radsi nez nas srub u Pribyslavy. Bylo na nem krasne, ze nepatrilo nikomu a vzdycky to nejak slo. Teda vzdycky ne. Naposled na to, ze nikomu napatrila, tahle chajda doplatila.