Blog

Vylet na Badacsony

9. 9. 2002

Dnes jsme se vypravily na vylet. Vymyslily jsme si, ze pojedeme lodi na Badacsony, coz je vinarska oblast na severnim brehu Balatonu asi 50km od Hevizu se stolovou horou.

To bychom ale nebyly my, aby se nam to najak nepokazilo. Lode jezdi pouze do 8.zari. Takova provokace, vzdyt to bylo vcera! No nic, jedeme vlakem. Presto, ze bysme se vlakem mohly dostat az do Badacsony, prislo nam vyhodnejsi nezajizdet vlakem az do vnitrozemi – do Topolci a vystoupit v Balatonederics a odtud jet autobusem. V Balatonederics jsme tedy vystoupili, ale zadny autobus tu nejel. Prosly jsme kvuli tomu celou vesnici tam i zpatky, takze tam o nas mluvi jeste dodnes, nakoupily si neco ve venkovskem obchodiku (aspon neco pozitivniho) a vydaly se na stopa. Nikdo nam ale nezastavil a tak jsme se vypravily podivat, kdy nam jede vlak. Po ceste jsme zjistily, ze jsme stejne staly na spatne silnici. Na nadrazi jsme se potkaly s klukem, se kterym uz jsme se videly na autobusove zastavce a vypadal jako podobny zoufaly cestovatel. Protoze vlak jel za 40 minut, sly jsme jeste na stopa (tentokrat radeji na spravnou silnici) a rekly si, ze jestli se vratime na vlak, tak toho kluka uz oslovime. Na vlak jsme to nestihly, protoze nas vzalo treti auto. Kus nas dovezlo a tam nam zastavilo dalsi jen co jsme vystoupily. Pak uz jsme se na kazdem nadrazi, kam jsme v Madarsku prisly, divaly jestli toho kluka z Balatonederics nahodou neuvidime, ale uz jsme ho nepotkaly…

V Badacsony jsme se prvne sly podivat na Balaton a pak jsme se vydaly na stolovou horu. Po ceste jsme konecne potkaly stanek s langosi a tak jsme neodolaly. Posilene jsme se v polednim zaru vydaly na cestu vzhuru mezi vinicemi. Kdyz jsme se doplahocily na upati hory, zjistly jsme, ze odtud vedou dve cesty – jedna doprava, druha doleva. Po kratkem odpocinku jsme se rozhodly, ze pujdeme cestou prostredni, ktera sice nebyla nijak oznacena, ale byla taky siroka a hodne vyslapana. Hnedka za prvni zakrutou jsme se na zemi zacaly nachazet toaletni papirky a dalsi veci spojene s jistou fyziologickou potrebou.

…ale cesta vedla dal. Jak jsme stoupaly vys a vys, papirku ubyvalo, cesta byla stale uzsi, prudsi a kamenitejsi a my jsme se zacaly zaobirat tim, co asi psali madarsky na obrovske ceduli na zacatku teto cesty – muselo tam byt neco jako „vstup pouze na vlastni nebezpeci“, „chodte pouze po vyznacenych cestach“, „tato cesta je urcena pouze pro aktivni horolezce“, nebo tak neco, pripadne kombinace toho vseho. Povedlo se nam nejak s Jarkou po ceste rozdelit, aby sutry, ktere se jedne uvolni pod nohama nepadali na hlavu te druhe, takze jsme zaverecny vystup provadela kazda sama. Jarka tam mela poradny previs, na ktery se musela vyskrabat, takze nakonec byli i sportovni vykony (-:. Jeste jsem zapomnela napsat, ze jsme mely sandalky, dlouhe sukne a Jarka jeste tasku pres rameno. Bylo to teda drsny, ale na druhou stranu takovy vyhled jako z cesty, po ktere jsme lezly uz jsme jinde nemely.

Nahore na hore to bylo moc pekne – krasny vyhled, rovna, siroka cesta, kterou jsme ted opravdu dokazaly ocenit. Sly jsme asi kilometr po kraji hory. Po ceste jsme potkaly dve vyhlidky, kde jsme se vzdy zastavily. Cesta dolu vedla taky zajimave – schody primo dolu do hlubiny. Chtela jsem je spocitat, ale do tolika jsme se ve skole jeste neucili (-:. Dole se nam uplne podlamovali nohy, ale cesta vedla porad dal a dal a dal… A porad dolu. Nakonec se stocila mezi vynohrady, takze jsme se alespon obcerstvily hrozny.

Kdyz jsme dolezy konecne do vesnice, debelhaly jsme se rovnou na zastavku a na stop uz jsme ani nepomyslely. Presedaly jsme v Topolce, ale presto, ze jsme tu celekem dlouho cekaly, nemely jsme mysl na nic jineho, nez najit nejblizsi lavecku. Ja jsem dokonce byla tak drsna, ze jsem si lehla, cimz jsem na sebe ovsem prilakala pozornost mistniho nadrazniho povalece, ktery ve me asi videl konkurenci.

V Kestely jsme si zasly na salat do jedne moc pekne hospudky a pak uz jsme se honem snazily dostat do Hevizu. Autobus nam buhuzel uz zadny nejel. Nez jsme se ale domluvily co a jak dal, kde se vzal – tu se vzal, zjevil se tu autobus s ceduli Heviz. Tak prece jen jsme aspon nejake to stesti mely (-:

Komentáře k článku:

Pondělí 25. 07. 2011 v 11:14

THX that's a great aenwsr!

Pondělí 25. 07. 2011 v 11:14

THX that's a great aenwsr!

Pondělí 25. 07. 2011 v 11:14

THX that's a great aenwsr!