Blog

Proč končí @zirafka

11.9.2011 v 14:12

Psát články o Twitteru mi vždycky přišlo hloupé (až na jednu výjimku – článek od @stary_mrzout). Ale teď, když se chci od Twitteru odříznou a přestat se zabývat tím, komu ještě odepsat a jak to narvat do 140 znaků, tak mi nic jiného nezbývá. Tak aspoň zkusím být stručná:

Mikroblogy jsou skvělá platforma pro grafomany teoretiky, jako jsem já. Pokud máte chuť a/nebo potřebu psát, ale nezmůžete se na víc, než na jedinou větu dovedenou do dokonalosti, pak může být mikroblogování řešením. (Aspoň do doby, než na vás přijde touha posunout se někam dál a psát „pořádně“.)

Jenže Twitter, tedy aspoň ten můj, už přestal být mikroblogem. Důvod?

Jedna velká drbárna. (v 19 znacích)

O co víc se na Twitteru followuje, o to míň se čte. (v 51 znacích)

Spousta lidí, spousta balastu, zajímavé věci zapadnou a z hlubin je nevytáhnou ani retwíty. (v 92 znacích)

Míchají se dohromady lidi, které sledujete proto, že je znáte, a ti, které sledujete proto, jak píší. Ty první odstranit většinou nemůžete. (ve 139 znacích)

Český twitter se stal zvláštním propletencem vztahů, ve kterém se cosi jako „kolektivní pozornost“ podobná tělu obrovské měňavky, přelévá se z místa na místo. (ve 159 znacích. Ale možná by to šlo zkrátit bez újmy na košatosti.)


Ještě několik méně stručných a neučesaných poznámek navíc:

Ne, neodcházím proto, že mě blokuje pan Cuketka. Ptala jsem se ho na to, důvod jsem úplně nepochopila, ale prý si to nemám brát osobně. A po zevrubném přezkoumání svého krevního oběhu můžu zodpovědně prohlásit, že mi to žíly opravdu netrhá.

Hlavním důvodem je to, že se cítím příliš svázána počtem lidí, kteří mě sledují. (O to víc, že jsem pořád čekala na těch magických 1000 followerů (ano, vím, že počítání followerů je nehezký zlozvyk, ale nemůžu si pomoct)). Jsem člověk příliš mnoha zájmů – jsem geek, matka, studentka, vyrábím šperky, jsem posedlá laky na nehty, prodávám materiál pro tvořilky, občas běhám, chovám kočky… Kdybych psala o všem, čím zrovna žiju, nebude to chtít číst nikdo. Jenže twítovat tak, aby to co nejvíc lidí bavilo číst, to už mi nejde a ani mě to nebaví.

Cítím na Twitteru silnou bulvarizaci. Jako na blozích kdysi…

Příklad: Omylem jsem klikla na „follow“ u @white_kate ve chvíli, kdy slíbila odměnu pro tisícího followera. Protože mám slabost pro linuxovou odrůdu geekgirls (taky jsem bývala mladá…), nechala jsem to tak. Tedy alespoň do chvíle, než Kate popadla myšlenka udělat (a řádně rozmáznout) anketu o polykání, čímž zaflákala nejednu timelinu na několik dní a vysloužila si něco kolem čtyřicítky nových followerů (což neříkám proto, že bych jí followery záviděla, ale jako důkaz, že bulvarizace funguje, což mi vadí.)

Dále potkávám na Twitteru čím dál tím víc z mého pohledu hloupých lidí, na které jsem dřív nenarážela.

Poslední věc, se kterou mám problém, je komunikace, odpovídání a celkově „socializace“ Twitteru. Vadí mi pocit, že když někomu odpovídám, tak současně X dalším lidem píšu něco, co vůbec číst nepotřebojí a nechtějí. Přitom ale chci „být s lidmi“, ne jen utrousit sem tam nějakou hlášku.

Tohle všecko neznamená, že z Twitteru odcházím natrvalo. (Ano Davide, vím, že to nevydržím). Asi se zase někde ukážu, zkusím psát víc za děti (@davidek a @mala_zirafka) a @covarim. Možná se usadím na FaceBooku nebo Google+. Nebo si třeba zřídím účet někde na mýtince, aby mi tam nechodili lidi…

Komentáře k článku:

Středa 30. 11. 2011 v 15:57
  1. „ty první odstranit nemůžete“ Vím, že je to těžké, dát pryč někoho, koho znám osobně a třeba i dlouho, ale v zájmu kvalitní timeline mi nakonec nic jiného nezbude.
  2. Moje tweety rozmazávají mí followeři, kdybych to napsala před rokem, ani po té anketě neštěkne pes (na jednu stranu mě to baví, i z toho pohledu, že mě zajímá chování lidí na socsítích).
  3. S návalem nových lidí stoupá počet followerů každému, twitter se tím mění, nostalgie, atd. Dalo by se to přirovnat k začátkům facebooku u nás. Je to i větší žrout času, chápu tvoje pocity a myslím, že by si měl dát každý na čas oraz, ať ho to nepohltí úplně. Teď je zrovna takové přelomové období, kdy se začíná twitter v čr dostávat mezi lidi, kteří o něm doposud vůbec nevěděli.

Pěkně napsané, a jo, všichni jsou hrozné drbny.

avatar
Jan Prachař
Středa 30. 11. 2011 v 16:35

V podstatě to jsou stejné důvody jako měl @FatSexBot.

avatar
yonah
Středa 30. 11. 2011 v 16:52

Díky za těch 990 twítů! A pořiď si konečně iPhona ať můžeš na ten Instagram. ;)

Středa 30. 11. 2011 v 17:44

Díky moc za shrnutí, důvody jsou mi velmi blízké a ještě bych pár přidal. (A jsem rád, že to nebyl jen zkrat a že máš úplně jiné (!) důvody než FSBot.) Na druhou stranu mi Twitter přivedl několik fajn reálných lidí a reálných zážitků, za což mu mnohé odpouštím a hraju jeho hru dál. Tak sbohem a díky za tvíty.

ps. kolik jsi sledovala lidí?

avatar
D-Evil
Středa 30. 11. 2011 v 17:57

Co se týká těch „učesanejch“ důvodů, tak to je souhrn toho, jak dopadnou všechny sítě, ke kterejm se masově přihlásí široká veřejnost. Facebook byl v začátcích taky úplně jiná služba, než je teď po několika letech. Dokonce i IRC za mejch mladejch let vypadalo trochu jinak.

Z těch neučesanejch vytáhnu dvě věci – bulvár a potřebu psát tak, aby to někoho bavilo.

Bulváru se nezbavíme. Souvisí s tou širokou veřejností, jsme národ (a ne jedinej) kterej si bulvár dobrovolně pěstuje. Chápu že na to někdo nemá žaludek, ale vyhnout se tomu téměř nedá.

A psát tak, aby to někoho bavilo? A pokud možno všechny? O to se nepokoušej ani autoři knih. Pokouší se o to TV Nova a jak to dopadá všichni víme. Proč by to měli dělat (mikro)bloggeři? Pěstujte si publikum, jaký ho chcete mít, ale nesnažte se do něj nacpat širokou veřejnost. To nejde. Vždycky se najde někdo, koho budou vaše kecy srát.

avatar
zoe_eoz
Středa 30. 11. 2011 v 18:36

tyjo, čim víc o tom přemítám, tím víc jsem přesvědčená, že v případě, že bych se na to vykašlala, asi bych ani neměla potřebu někomu něco vysvětlovat nehledě na množství followerů. a nevím, do jaké míry je to otázka pocitu, že někoho zajímá, co občas vyžbleptnu do prostoru…a s důvody naprosto souhlasím :)

avatar
pixycz
Středa 30. 11. 2011 v 19:03

To je cirátů… Máš to vypnout a nerozmazávat a bylo by to. ;)

Já tyhle problémy ale stejně nechápu. Naprostou většinu výhrad sdílím, ale mám je vyřešeny tím, že sleduju jen 6 (slovy šest) lidí (teď vlastně už jen 5) a stačí mi to, když je něco podstatného, většinou mi to neunikne.

Středa 30. 11. 2011 v 20:56

2Kate> Díky za reakci. A jsem ráda, žes to vzala takhle a ne jako nějaký útok na sebe.

2Jan Prachař> Jistě. A taky je to podobný ústavě USA (-;

2yonah> Momentálně na iPhone zase nemám. Leda, že bych začala dražit twíty a followery prodala do otroctví (-; A díky za přízeň!

2David Grudl> Mně Twitter taky v poslední době přivedl několik fajn reálných lidí a reálných zážitků, za což mu děkuji, a jako nepotřebný jej odkládám. Jsem to ale nevděčnice!
Poslední dobou jsem sledovala 40 lidí, což bylo maximum.

2D-Evil> A BBSky!
Jinak bulváru se vyhnout podle mě dá. Jen je potřeba být neustále v pohybu, zkoumat nové možnosti, přesouvat se do rozvíjejících se oblastí. Bulvár kvete imho tam, kde se lidi nudí a je zatuchlo.
Nemám ambice zaujmout všechny. To ani v nejmenším. Jen pro mě bylo příliš zavazující, že mě sleduje spousta lidí, já o nich nic nevím a nevím, co čekají ode mě… „Pěstování publika“ si moc představit nedokážu.

2zoe_oez> Neměla bych potřebu to vysvětlovat, kdyby 1, nereagovali lidi, na kterých mi záleží 2, to nepůsobilo jako reakce na blokování páně Cuketky. To jsem chtěla vysvětlit a zbytek se napsal tak nějak sám mimochodem. (-:

2pixy> Uznávám, že „teatrální odchody“ už nejsou úplně in, ale snad mám taky právo aspoň na jeden, ne?!
Velmi dlouho jsem si vystačila taky s 6 lidmi a používala jsem Twitter velmi podobně jako Ty… Změnilo se to ve chvíli, kdy mi došlo, že chci poznávat nové lidi.

Čtvrtek 1. 12. 2011 v 14:54

Líbí se mi, jak jste ten exit odůvodnila. A palec nahoru za odvahu jit proti proudu a vyprdnout se na celou twittersféru. Taky ale platí, že síť má každý takovou jakou si jí udělá – včetně plusů a mínusů. Jako v životě.

Sobota 3. 12. 2011 v 11:42

S mnoha věcmi musím souhlasit. Někdy mě mrzí, že nejde jednoduše „vypnout“ všechny reply a mentions, díky nimž je timeline zaplavena konverzacemi, které mě nezajímají…

Zatím jsem ale nedošla do stavu, kdy bych si řekla „A konec, odcházím.“

Úterý 1. 04. 2014 v 21:16

Nestalo by za to po tech letech zrevidovat sve rozhodnuti a treba se i k blogovani vratit? :)

avatar
Dawid Ferenczy
Neděle 18. 05. 2014 v 16:54

Počkej, tak jak to tedy je? Já jsem z článku pochopil, že končíš s Twitterem. Ale vypadá to, že jsi skončila s tímto blogem a Twitter používáš dále, takže tak nějak naopak, než píšeš :)

Jinak spousta „problémů“ s Twitterem, které popisuješ, se dá různými způsoby řešit. Např. používáním seznamů (Lists), kam si roztřídíš sledované účty. Nebo nově můžeš některé (i sledované) účty umlčet (Mute), takže jejich příspěvky nikde neuvidíš (a oni se o tom samozřejmě nedozvědí). Může pomoci také používat nějaký Twitter klient, např. TweetDeck nebo hromadu jiných.

Pro mě začal být Twitter zdrojem nejcennějších informací, protože tam sleduji převážně účty, které mě zajímají, ne ty, ke kterým mám (v reálném životě) nějaký vztah. Na Facebook nezavítám i několik měsíců, protože na to, co tam lidi píší, nemám žaludek.

Prostě myslím, že je to spíše o způsobu používání, než o Twitteru samotném.

Měj se hezky.

Pondělí 26. 05. 2014 v 15:17

Facebook je hrozná žumpa, také tam už skoro vůbec nechodím. Na Twiteru můžu followovat spoustu lidí kteří mne zajímají a píšou něco užitečného. Kecaly kteří píšou o každé hlouposti co se jim během dne přihodila, nesleduju

Úterý 15. 12. 2015 v 09:16

Taky by mě zajímalo, jestli neplánuješ návrat? Přeci jen twitter se dá s blogem celkem dobře propojit :), můžeš fungovat na obou platformách.